Mostecká Galerie Bunkr zve v pátek 21. září 2026 v 18:00 na zahájení výstavy: MAX LYSÁČEK / PŘEKROČIT MOST.
Výstava potrvá do 25.10.2026.
„Maxův zájem se soustředí na mechanismy, jimiž jsou konstruovány a reprodukovány společenské systémy, jejich mocenské struktury a formy komunikace. Tyto mechanismy ve své práci posouvá do hypotetických situací, kde dochází k jejich deformaci, mutaci nebo radikalizaci. Výsledkem jsou fragmentární světy obývané nejasnými organismy, institucemi a aktéry, jejichž vztahy zůstávají záměrně nedořečené. Důležitou roli zde hraje posthumanistická perspektiva, která umožňuje zpochybňovat antropocentrické chápání těla, identity i samotných hranic mezi biologickým, technologickým a sociálním.
Jeho materiálově vrstevnaté objekty a intermediální instalace lze chápat jako artefakty neexistujících systémů či fragmenty fiktivních kultur. Fungují zároveň jako nositelé narativu i jako jeho kryptické pozůstatky. Vytváří spekulativní systémy, jejichž logika vzniká vrstvením nesourodých kulturních, technologických, biologických a narativních kódů. Význam jeho děl proto není uzavřený v jediném příběhu, ale vzniká v prostoru mezi jednotlivými indiciemi, materiály a asociacemi. Divák se tak nestává pouze pozorovatelem, ale do určité míry i interpretem či rekonstruátorem světa, jehož pravidla mu nejsou nikdy zcela odhalena.“
BIO
Max Lysáček 1993* je multimediální a audiovizuální umělec a kurátor žijící a působící v Brně. Je absolventem ateliéru Text forma funkce na Fakultě umění Ostravské univerzity a ateliéru Supermédií na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě propojuje objekt, video, zvuk, grafiku a interaktivní instalaci do vrstevnatých asambláží, v nichž se prolínají fikce a realita, osobní mytologie a futuristické vize. Zajímá se o alternativní scénáře budoucnosti, utopicko-dystopické formy života a způsoby, jakými současné společenské, technologické a biologické systémy ovlivňují naše představy o člověku a světě. Jeho práce často vycházejí z motivů komunikace, systémů a jejich kryptických struktur a pohybují se na hranici mezi narativem a nedořečeností. Materiálově obsáhlé objekty a multimediální instalace fungují jako fragmenty širších fikčních světů, jejichž významy zůstávají částečně skryté a vybízejí diváka k hledání vlastních interpretačních strategií.
