Archiv pro rubriku: Fotogalerie

Markéta Oplištilová / Tvary času

Galerie Bunkr
26.4. – 22.5.2015

Markéta Oplištilová (*1992) studuje na ústecké Fakultě umění a designu v ateliéru Přírodní materiály pod vedením akad. malíře Jaroslava Prášila. Ve svých projektech pracuje s využíváním různorodých sochařských přístupů, odklání se od klasických tradičních technik a hledá vlastní alternativní přístupy. Pro své procesuální objekty a instalace si intuitivně vybírá materiály, které jsou pro dané dílo nejpřirozenější. V jejích úvahách a přemýšleních nad uměleckým dílem se opakují termíny: cykly, vztahy, hmota a prostor. V současné době se zabývá proměnlivými jevy v podobě chemických a fyzikálních procesů.

Instalace v galerii Bunkr je vytvořena pro daný prostor – protiletadlový kryt. Projekt reaguje na původní funkci prostoru, jeho genia loci, a zároveň jej jemným způsobem přetváří v přirozený „přírodní“ prostor utvářený v čase. Ze stropu úkrytu postupně odkapávají ve slabých proudech kapaliny, které se postupným srážením proměňují. V galerii se samovolně vytváří nová živoucí forma sílící každým dnem na základě prostorové podmíněnosti tohoto místa a času.

Iva Polanecká / Zažít jinak

Galerie Bunkr
27.3. – 23.4.2015

Iva Polanecká (1990) studuje na ústecké Fakultě umění a designu v ateliéru Interaktivní média. Její tvorba je založena na zpřítomnění pocitů z konkrétního místa, často krajiny, ke které má velmi blízký vztah a zároveň na zdůraznění všedních jevů, kterým již často není věnován dostatek pozornosti. Tématem pro mosteckou výstavu se stalo zaměření se na bunkr jako místa sloužící k úkrytu před okolním nebezpečím. Bunkr v horách, nedaleko autorčina rodného místa, sloužil jako nosný most k realizaci tohoto konceptu. Rozmístění jednotlivých místností galerie odpovídá půdorysu cesty k onomu místu, které zvukově přenesla do výstavy. Iva Polanecká nahrála zvuk pod vodou, z nedalekého města, větrné bouřky a lesa. Při nahrávání jemných nuancí přírody se autorka stala svědkem větrné bouře, která částečně ovlivnila výslednou podobu výstavy. Přenesený zvuk galerií plyne bez začátku a konce. Jeho abstraktní formou je divákovi umožněno konstruovat obrazy a nechat volné pole působnosti představivosti i emoční stránce vnímání bez vizuálního zatížení.